Kvílení gum, skřípání plechu, bum prásk! Ohlušující rána, krev, bolest, střepy, křik raněných. Na zemi leží dívka s krvácející ránou na noze, opodál opřena o volant bez známek života jiná, vedle naříká jejich popálená kamarádka, Děs běs masakr. Zmatek, úlek, strach, šok. Krve by se v člověku nedořezal.

Kupodivu nic z toho se neobjevuje ve tvářích oněch dívek. Naopak. „Víc si to rozmaž, ať to líp teče,“ radí  jedna. „Jestli nám dojde líčidlo, budeme ti muset tu modřinu na čele udělat doopravdy,“ popichuje druhá.

Žákyně šesté třídy Adéla Kulhánková, Tereza Planková, Katka Nováčková a Hanka Kučová se právě připravují na roli figurantek při soutěži v poskytování první pomoci, kterou pro své řidiče uspořádalo ve spolupráci s jihlavskou pobočkou Českého červeného kříže vedení Krajské správy a údržby silnic Vysočiny.

„Při dni otevřených dveří jsme připravili Cestářské rodeo, takovou jízdu zručnosti, aby se návštěvníci mohli podívat, jak naši šoféři ovládají těžkou zimní techniku. Jednou ze soutěžních disciplín bude také, zda a jak dobře dovedou pomoci při úraze nebo nehodě,“ uvedl jeden z organizátorů akce vedoucí silničářské dopravy ing. Miroslav Olšan. Na řidiče proto děvčata s instruktorkou první pomoci Červeného kříže Annou Hromádkovou chystají úkoly. „Terka bude tepenné krvácení, Adélka otevřená fraktura, Káťa bezvědomí a já asi popáleniny. Na to nejdůležitější, kardiopulmonální resuscitaci, tedy umělé dýchání a masáž srdce, přivezla Anička umělou Andulu,“ popisuje zapáleně Hanka. 

Dvanáctileté žákyně školy na Rošického ulici nejsou v předvádění raněných ani v poskytování první pomoci žádnými novickami. „Byly jsme s Červeným křížem na mnoha takových akcích. Chodíme do kroužku první pomoci už třetím rokem,“ říká dvanáctiletá Adélka Kulhánková. „Přivedla nás tam naše paní učitelka a teď už pomáháme nováčkům ze třetí třídy.“ „Děvčata jsou moc šikovná. Vyhrála i okresní soutěž a chystají se na celostátní,“ doplňuje Hromádková.

Jejich dobrovolná role  ale není zas až taková brnkačka. Nejenže musí při každém počasí celý                                                                                                                                                                                                                                                                                       den vydržet namaskované a soustředěné, ale mají i své vlastní úkoly a zájmy. V jejich plavecké třídě trénují před školou i po, denně plavou několik kilometrů. „Chodíme se učit zdravovědu jednou týdně před vyučováním. Možná by to chtělo víc, ale to bychom asi už nestíhaly,“ připouští Terezka. „A to ještě chodím na flétnu,“ dodá Adélka.

Jsou navíc ryzími amatérkami, za předvádění nedostávají většinou nic. Proto je moc potěšilo, že je ředitel silničářů Jan Mika potom pozval na malý raut. „Maximálně se tak ještě ulijeme ze školy. Teď v neděli jedeme na třídenní soustředění na Čeřínek. Tam se moc těšíme,“ chechtají se figurantky.

„Pořádáme na Čeřínku Okresní studijní středisko, holky se budou tři dny intenzivně připravovat na celorepublikové kolo. Kdyby tam uspěly, mohly by případně i vyjet do světa. Hlavním účelem soustředění ale je  přilákat nové a mladé lidi, vzbudit jejich zájem o první pomoc. Hodně zdravotních sester i lékařek takhle u nás začínalo,“ vysvětluje Hromádková.

Roli malých zdravotnic přitom považuje i Miroslav Olšan za naprosto nezastupitelnou. „Často si i profesionálové myslí, že stačí, když vyslechnou školení a už si budou vědět rady. Ale ono potom v terénu  a především ve stresu, například vyprostit nebo oživovat zaklíněného člověka, to je úplně jiný kafe. Proto pokládám za nesmírně důležité si to v klidu zkusit na živém člověku. S Červeným křížem v tomto spolupracujeme pravidelně a dlouhodobě,“ míní Olšan.

Ani jedna z modelek ale ještě neví, jestli by se chtěla záchranářství věnovat i v budoucnu profesně. „Já hlavně jednou nechci bezradně stát a koukat, až se  něco přihodí a já budu u toho,“ říká Adélka.